O mně

Kdybych měl zmínit hlavní charakterovou vlastnost, která mě z větší části definuje, tak je to právě spolehlivost. Ač to vnímám jako základní parametr jakékoli spolupráce, není spolehlivost pro každého samozřejmostí. Zkuste jít například na pohovor a řekněte:

“Umím všechny jazyky, které pro tuto pozici požadujete, budu pracovat za minimální mzdu a mám jen jedinou chybu. Nejsem spolehlivý. Takže i když se se mnou na něčem domluvíte, nikdy nemáte jistotu, že to udělám a kdy to udělám.”

Proto si na spolehlivosti zakládám a projevuje se u mě například v těchto situacích:

• když se jednou na něčem domluvíme, tak to pro mě platí. Pokud se změnily okolnosti, tak dopředu informuji co se děje a rovnou přicházím s řešením. Nikdy se nemůže stát, že ode mne očekáváte výsledek v 15 hodin a já zavolám v 16 hodin, že to asi nestihnu.. Předcházím tak nedorozuměním a šetřím všem stranám nervy.
• dalším příkladem může být spolehlivost, projevující se při organizaci. Představte si, že jste firma, která dodává do firem jednodenní školící kurzy a potřebujete objednat školitele. V ideálním případě sdělíte školiteli adresu a čas a dále už spoléháte, že všechno proběhne. Ale skutečně to má vždy hladký průběh? Nespolehlivý školitel zapomene na termín, nebo volá pár minut před konáním o adresu místa atp. Což neuvěřitelně zvyšuje režii, je neprofesionální, kazí jméno a takový školitel je opravdu k „nezaplacení“.

  Spolehlivost se u mě projevuje tak, že když přislíbím termín, mám to zapsané hned v diáři. Pokud nedostanu 3 dny před konáním školení adresu, automaticky se připomínám. Po příjezdu na místo automaticky informuji, že jsem ve školící místnosti s předstihem připraven a že je všechno v pořádku. A po školení automaticky posílám shrnutí s tím, že všechno už proběhlo a jaké byly zpětné vazby. Objednatel je tak v neustálé pohodě, že má dobré jméno a může tak pustit tyto organizační věci z hlavy.

O komunikaci bych mohl psát opravdu dlouho, protože komunikaci i aktivně školím. Z toho pohledu si troufám říct, že komunikaci mám na velmi vysoké úrovni.

Příklady použití:
Předcházení nepříjemným situacím (prevence) – díky analytickým schopnostem a mnoha komunikačním situacím dokážu včas rozpoznat, kdy může dojít ke konfliktu. A ještě než ke konfliktu dojde, popíšu protistraně co se děje a že hrozí zklamání. Tím, že společně dojdeme k řešení předcházíme konfliktu a jakési pachuti ze spolupráce a potenciální ztráty obchodu.

Prodání myšlenky či perfektní pochopení situace – v komunikaci často používám příklady, které analogicky připodobní situaci k něčemu, co protistrana dobře zná. Vhodně zvolený příklad pomůže pochopení.

Jediná jistota, na kterou se můžeme spolehnou je, že dojde ke změně. Svět a IT se neustále mění a vítěz je ten, kdo se dokáže rychle přizpůsobovat. Tuto schopnost jsem si osvojil i díky podnikání. V mnoha ohledech chápu všeobecné principy a to mi usnadňuje osvojování nových schopností (tvrdých dovedností).

Příklady:
Potřeboval jsem pro projekt pracovat s reklamními systémy, tak jsem si osvojil práci s Google Ads.

Potřeboval jsem způsob, jak laickému publiku v krátké době vysvětlit technický problém, tak jsem se naučil základy v Blenderu a vyrobil srozumitelnou animaci.

K čemu je například obchodník, který má rozděláno 5 obchodů a žádný nedotáhne k cíli – tedy platbě? Takový obchodník se nikdy nezaplatí. V běžných pracovních činnostech to funguje stejně – jen to nemusí být na první pohled viditelné. Představte si, že ajťák vyvíjí internetové bankovnictví a tu a tam nedotáhne zabezpečení? Jak to asi dopadne? Způsobí to fatální škody..

Protože si všechny tyto věci uvědomuji, vnímám důslednost a dotahování do konce jako svůj velký přínos. V běžné komunikaci se to u mě projevuje například tak, že když mi klient napíše do e-mailu 3 otázky, tak dostane odpověď právě na 3 otázky a ještě doplním odpověď na čtvrtou nevyřčenou otázku, která vyplynula z kontextu.

Člověk, který neumí nést odpovědnost čeká, až někdo vyřeší problémy za něj. A to brzdí projekty a drží je často v patové situaci. Představte si situaci, kterou určitě musel zažít každý. Jdete se skupinou do restaurace a restaurace je zavřená. A teď každý dává návrh na alternativu a půl hodiny se bavíte o tom, kam by se dalo jít jinam. Nikdo nechce nést odpovědnost za rozhodnutí a projekt společná večeře se táhne a je v patové situaci. Je Vám to povědomé?

Situace je bezvýchodná do té doby, než jeden člověk převezme odpovědnost za další činy a udá směr. I když to nemusí vyjít, tak je schopen nést odpovědnost za své rozhodnutí a stát se řešitelem. A to je i jeden z příkladů mojí role. Když přijmu úkol, přijímám i odpovědnost. Ať už mě potkají v průběhu neočekávané problémy, je mojí osobní odpovědností, abych úkol vyřešil a podle toho se chovám. Protože vím, že nikdo jiný to za mě nevyřeší.

Vím, co je to týmová spolupráce. Zažil jsem situace kdy jsem byl součástí týmu i situace z druhé strany, kdy jsem tým vedl. Proto vím, jaká informace a data potřebuje mít člověk, který od Vás práci přebírá a dohlíží na ni.

V praxi se to projevovalo například tak, že jsem projektorovému manažerovi psal, jak jsem rozdělil práci týmu programátorů a proč. Vysvětlil jsem rozdělení mnohahodinových úkolů na menší, aby mohl vývoj probíhat paralelně. Sleduji tím rovnoměrné rozdělení kapacit. Dále že za týden hrozí riziko, že nebudeme mít pro část týmu připravené zadání a mám připravené varianty konkrétní varianty řešení.

Díky těmto informacím měl projektový manažer automaticky dostatečné údaje pro svá rozhodnutí, uvolnily se mu kapacity a mohl se věnovat i dalším projektům namísto toho, aby se zaměřoval pouze na jeden projekt, jak bylo původně plánováno.

V informačním světě nelze dlouhodobě fungovat bez zdravého kritického myšlení. Jsem zvyklý si zdroje ověřovat a k neznámému mám zdravé pochybnosti.

V projektech se to projevuje například tak, že vyhledávám kritická místa a otevírám tyto otázky: Co když uživatel změní posloupnost událostí? Máme tohle vyřešeno? Víme co se má stát a víme, co se skutečně stane?

Nejsem sice neomylný, ale nedám se jen tak opít rohlíkem.